Představujeme Citroën 2CV

Citroën 2CV s nízkým výkonem a nízkou cenou byl stálicí francouzského života. „Skvělé malé auto“ podle režiséra filmu Johna Glena, „to je to, co francouzští farmáři používali k jízdě přes zoraná pole.“ 2CV byl poháněn dvouválcovým motorem o objemu 602 cc, který poskytoval přibližně 33 koní. Hlavní hrdinské vozidlo použité při natáčení mělo větší motor o objemu 1,1 litru, který byl převzat z Citroënu GS. Natáčení honičky, které se odehrálo na Korfu během 12 dnů na konci září a začátku října 1980, znamenalo debut Remyho Julienneho jako kaskadéra a aranžéra pro tuto filmovou sérii. V sekvenci bylo použito několik vozidel 2CV a čtyři z nich jsou známy, že přežily natáčení, zatímco alespoň dvě byly po skončení produkce definitivně sešrotovány.

TPV (Toute Petite Voiture, „Velmi malé auto“) bylo koncipováno jako cenově dostupný pracovní nástroj pro rozsáhlou venkovskou populaci Francie, z nichž mnozí si dosud nemohli dovolit koupit auto. S tímto na mysli se tehdejší viceprezident společnosti Citroën, Pierre-Jules Boulanger, pustil do tvorby vozidla schopného přepravit čtyři osoby a 50 kg zboží rychlostí 30 mph, přičemž bylo možné cestovat i po bahnitých a nezpevněných cestách, a to vše při výjimečné úspornosti paliva 3 L na 100 km (95 mpg). Zadání designu dokonce zahrnovalo požadavek, aby bylo možné bezpečně přepravit košík vajec přes zorané pole.

Vypuknutí války v roce 1939 odložilo uvedení TPV na trh, které bylo přejmenováno na Citroën 2CV (deux chevaux, neboli „dva koně“). Vůz byl nadále vyvíjen v následujících letech a byl konečně představen na pařížském autosalonu 7. října 1948, přičemž výroba pokračovala až do roku 1990 díky jeho trvalé popularitě. V letech po druhé světové válce byla poptávka po ekonomické dopravě vysoká, což vedlo k dlouhým čekacím listinám na 2CV. Díky svému měkkému odpružení a úzkým radiálním pneumatikám se auto stejně dobře přizpůsobilo francouzskému venkovu jako městům a vesnicím. Také se ukázalo, že je téměř nemožné ho převrátit, i když bylo prudce zatáčeno při jeho maximální rychlosti 40 mph. Mnoho této stability bylo pravděpodobně díky André Lefèbvru, inženýrovi zodpovědnému za projekt, který navrhoval a závodil s vozy Grand Prix a který měl zvláštní zájem o udržení konzistentního kontaktu mezi pneumatikami a povrchem vozovky.

Během desetiletí se 2CV vyvíjelo prostřednictvím nových modelů a zdokonalení, ale nikdy neztratilo pohled na původní zadání. Vyvinulo si oddané následovníky mimo své původní cílové publikum, stalo se populárním jako levné a spolehlivé auto oblíbené jak u rodin, tak u mladších řidičů. Během své 42leté výrobní doby bylo postaveno přibližně 3,8 milionu vozidel 2CV, což je číslo, které stoupá na více než 9 milionů, pokud se započítají všechny varianty odvozené od původního designu.