Konstruktér: Tým vedený Gordon Coppuck

Tým: McLaren Racing

Aktivní roky: 1973–1978

Rozvor: 101 palců (2 570 mm)

Rozchod kol: 62 palců (1 575 mm)

Hmotnost: přibližně 575 kg

Výkon: přibližně 480–490 k při 10 500–10 800 ot./min

James Hunt: neohrožený šampion a ikona Formule 1

James Hunt byl jednou z nejcharismatičtějších, nejodvážnějších a nejnekonvenčnějších osobností, které kdy závodily ve Formuli 1. Narodil se v roce 1947 v anglickém Surrey a proslavil se nejen svou mimořádnou rychlostí na závodní trati, ale také svou rebelskou osobností a životním stylem rockové hvězdy, díky nimž se v 70. letech stal celosvětovou sportovní ikonou.

Na začátku kariéry získal kvůli svému agresivnímu stylu jízdy a častým nehodám přezdívku „Hunt the Shunt“. Hunt si rychle vybudoval pověst mimořádně rychlého a naprosto neohroženého jezdce. Nižšími kategoriemi motorsportu postupoval rychle a v roce 1973 se dostal do Formule 1 s malým, ale ambiciózním týmem Hesketh Racing. Na rozdíl od vysoce profesionálních a konvenčních továrních týmů té doby ztělesňoval Hesketh půvab, humor a rebelského ducha namířeného proti zavedeným pořádkům – vlastnosti, které dokonale odpovídaly Huntově osobnosti.

Navzdory skromnému rozpočtu Hunt ohromil svět Formule 1, když pro Hesketh získal jeho první a jediné vítězství ve Velké ceně, a to při Velké ceně Nizozemska 1975. Jeho výkony upoutaly pozornost McLaren Racing, který ho po odchodu Emersona Fittipaldiho angažoval pro sezónu 1976.

Sezóna 1976 navždy ovlivnila Huntovu kariéru. Za volantem legendárního McLarenu M23 se Hunt utkal s jezdcem Ferrari Nikim Laudou v jednom z největších soubojů v historii motorsportu. Kontrastní osobnosti obou mužů fascinovaly fanoušky po celém světě: Lauda byl analytický a disciplinovaný, zatímco Hunt byl instinktivní, emotivní a extravagantní.

Jejich boj o titul se stal ještě dramatičtějším poté, co Lauda utrpěl při téměř smrtelné nehodě na Nürburgringu v Německu vážná zranění. Hunt mezitím pokračoval s neúnavným odhodláním a během sezóny získal šest vítězství a osm pole positions. Souboj o titul vyvrcholil posledním závodem v Japonsku, který se jel za prudkého deště na okruhu Fuji Speedway. Zatímco Lauda kvůli nebezpečným podmínkám ze závodu odstoupil, Hunt se probojoval chaosem na třetí místo a zajistil si titul mistra světa Formule 1 pro rok 1976 o jediný bod.

Mimo závodní trať se Hunt stal svým životním stylem téměř stejně slavným jako svými výkony za volantem. Díky dlouhým blond vlasům, otevřenému humoru a pověsti milovníka večírků se stal jednou z nejvýraznějších sportovních osobností desetiletí. Za jeho veřejným obrazem se však skrýval nesmírně talentovaný jezdec, kterého respektovali soupeři v celém paddocku.

Po odchodu z Formule 1 v roce 1979 zahájil Hunt druhou kariéru jako televizní komentátor BBC Sport. Díky svým pronikavým postřehům, upřímnosti a důvtipu se stal mezi diváky mimořádně oblíbeným. Až do své smrti v roce 1993 ve věku pouhých 45 let zůstal oblíbenou osobností britského motorsportu.

Dnes je James Hunt připomínán jako mnohem víc než jen mistr světa. Je symbolem jedinečné éry Formule 1 – éry plné nebezpečí, půvabu, osobitosti a ryzí lidské odvahy.

Fuji za deště

Velká cena Japonska 1976 na okruhu Fuji Speedway zůstává jedním z nejdramatičtějších a nejemotivnějších závodů v historii Formule 1. Závod se jel 24. října 1976 a přinesl strhující vyvrcholení intenzivního souboje o titul mezi Jamesem Huntem a Nikim Laudou.

Za volantem čtvrté evoluce McLarenu M23, modelu M23D, přijel Hunt do Japonska s pouhými třemi body ztráty na jezdce Ferrari Nikiho Laudu po mimořádném návratu ve druhé polovině sezóny. Prudký déšť a nebezpečné podmínky proměnily Fuji Speedway ve zrádnou trať, kde vodní tříšť výrazně omezovala viditelnost a na částech okruhu stála voda.

Na konci prvního kola se úřadující mistr světa Lauda odvážně rozhodl ze závodu odstoupit, protože podmínky považoval za příliš nebezpečné na to, aby pokračoval. Hunt však navzdory chaosu kolem sebe pokračoval s vědomím, že titul mistra světa má na dosah.

Závod se změnil ve vyčerpávající zkoušku vytrvalosti a soustředění. Hunt zpočátku pohodlně vedl, ale opotřebení pneumatik a měnící se podmínky donutily McLaren k pozdní zastávce v boxech, kvůli níž Hunt dočasně ztratil několik pozic. Během několika napjatých kol neznal své přesné postavení v boji o titul a zoufale se snažil probojovat zpět pořadím.

V závěrečných fázích předjel Alana Jonese i Claye Regazzoniho a zajistil si třetí místo – právě tolik, kolik potřeboval k zisku titulu mistra světa Formule 1 pro rok 1976 o jediný bod.

Když Hunt projel cílem, vyčerpaný a plný emocí, završil jeden z nejpozoruhodnějších výkonů v boji o titul v historii Formule 1. Tento výsledek završil sezónu plnou kontroverzí, nebezpečí, odvahy a odhodlání a navždy upevnil Huntovo místo mezi největšími šampiony tohoto sportu.

Dnes je Velká cena Japonska 1976 připomínána nejen jako závod, při němž se James Hunt stal mistrem světa, ale také jako jeden z rozhodujících okamžiků historie Formule 1 – dramatické finále, které dokonale zachytilo intenzitu a nepředvídatelnost závodů Grand Prix 70. let.

Jak vznikala socha Jamese Hunta

Paul Oz je renomovaný portrétní umělec a sochař specializující se na svět Formule 1. Spolupracuje s většinou týmů na startovním roštu a vytváří umělecká díla a monumentální bronzové sochy věnované sportovním ikonám, které obdivuje. Mezi jeho zakázky patří díla věnovaná mistrům světa Formule 1 Lewisovi, Jensonovi a Maxovi, spolupráce s rodinami Senny a Hunta na poctách jejich slavným příbuzným a také projekty pro McLaren a samotnou Formuli 1, jejichž historii zachycuje prostřednictvím malby a sochařství.

S potěšením můžeme nabídnout limitovanou edici pryskyřicové repliky bronzové sochy Jamese Hunta, kterou si u příležitosti 30. výročí tragické smrti mistra světa objednal Zak Brown.

Přečtěte si blogový příspěvek Paul Oz The Making of James Hunt a zjistěte, jak Freddie Hunt v závodní kombinéze svého otce pózoval jako model, aby bylo dosaženo maximální přesnosti a autenticity.